Aktuality

V neděli večer byl poslední den, kdy v Peniscole parkovala kopie lodi legendárního Kryštofa Kolumba jménem Santa Maria. 

Tato loď byla největší ze 3 lodí použitých Kryštofem Kolumbem při jeho první cestě přes Atlantský oceán roku 1492. Loď patřila Juanu de la Cosa, baskickému mořeplavci, který se zúčastnil všech tří objevných plaveb k Novému světu a který jako první věřil, že byl objeven nový světadíl. 

Stejného roku se loď plavila podél Haiti, ale u kormidla byl jenom plavčík. 25. prosince loď najela na mělčinu a ztroskotala. Celá posádka se zachránila.

Replika lodi byla sestavena podle plánků, u kterých zatím není doloženo, zda jsou pravé.

Loď se nám všem velice líbila, a pokud by měl někdo zájem, loď kotví v Barceloně. Jen při významných příležitostech přepluje do jiného přístavu. 

 

Dominik D. (3. r.)

Původní vize, že budeme dennodenně vkládat na web nejnovější zážitky ze španělského putování, jaksi nevyšla... nejen že se nám ze zahraničí vůbec nedařilo přesvědčit webové stránky, že jsem opravdu administrátorem a že mohu vkládat články, ale zároveň jsme nebyli schopni v tom horkém kolotoči tak rychle své reportáže tvořit. Máme tedy pár řádek ještě k dodatečnému tisku. 

 

V každém případě - dorazili jsme zpátky do Tachova v plném počtu, přestáli jsme ohromnou bouřku v nočním Freiburgu, objeli jsme všechny popadané stromy, jimiž byla lemovaná cesta od dálnice ke gymplu, a ve 3.30 jsme stáli v neuvěřitelné zimě s mnoha zavazadly na autobusovém nádraží. Zjevně nikoho nenechali rodiče ve štychu, s chutí opustili vyhřáté postele a své děti si vyzvedli. Ve výuce totiž nikdo nechybí... a všichni na krásné Španělsko vzpomínáme.

 

M. Halíková

 

 

 

Bylo nám řečeno, že v sedm hodin večer to vše vypukne, ale jelikož už jsme se trochu seznámili se španělskou kulturou, tak víme, že když dorazíme na osmou, tak se nic nestane...

  

Španělé nikam nepospíchají, na vše je času dost, a proto nám nepřijde divné, že už odbila devátá a teprve teď se dav se vzrušením obrací na druhý konec ulice, odkud se začínají ozývat zvuky bubnů. Už to začalo! 

  

Již z dálky vidíme první vlajkonošku s praporem oblečenou do třpytivé verze brnění římského legionáře, připomínající tu nejstarší historii Peñiscoly, která byla založena jako římská osada. Za vlajkonoškou se v rytmu pohybuje deset dalších žen ve stejném kostýmu. Co mne na tomto průvodu opravdu zaujalo, jsou kapely. Ke každé skupině patří pochodová kapela o nejméně třiceti hudebnících, ty větší čítají až na padesát členů. "To tady každý na něco hraje?!" diví se Ivetka. Hudba, která průvod doprovází, je podmanivá a sama se párkrát přistihnu, že se pohybuji spolu s účastníky průvodu do rytmu. A ty kostýmy! Vedle Římanů jsou tu také templáři, Maurové či barbaři. Na každém kostýmu je vidět, jak je do detailu propracovaný a že nad jeho výrobou musel kdosi strávit spoustu času. 

  

Okostýmované skupiny okolo nás procházejí snad v nekonečném zástupu celé dvě hodiny, když tu se na svém alegorickém voze zpodobňujím tříhlavého draka objeví královna těchto oslav, oděná do nádherného šatu. Ta průvod uzavírá a lidé se pomalu rozcházejí, někteří míří domů, jiní na hotel, ale většina pokračuje do barů, kde budou slavit až do brzkých ranních hodin.

  

Kateřina M. ze 6. r.

  

Popsaný průvod Maurů a křesťanů je neopomenutelnou součástí zdejších lokálních slavností. Pyrenejský poloostrov byl roku 711 dobyt Araby, kteří stáli postupně v mnoha bitvách tváří v tvář zdejším křesťanům. Slavnosti, v nichž jsou za doprovodu podmanivé hudby, jíž vévodí bubny, prezentovány skupiny všech zástupců společné historie, mají ukázat dodatečnou snahu žít vedle sebe v míru. Španělé při své reconquistě vytlačili ze svého území poslední Araby až roku 1492.

 

Vážení,

dovolte mi Vás informovat, že již funguje internetová žákovská po zadání adresy do prohlížeče: https://gymtc.bakalari.cz.

 

Mgr. Irena Volkovinská

 

Potemnělé nebe. Studený déšť. Hluk. Řev. Jsme vláčeni lidskou masou po rozbahněné cestě k býčí aréně. Před očima se nám otevírá zvláštní pohled. Vše naruby. Lidé v kleci místo zvířat.

 

Celí mokří se dostáváme do klece pod tribunou. V aréně už pobíhá první běsnící býk. Mohutné zvíře s pěnou u huby stojí uprostřed arény. Rohy nebezpečně namířené proti mladíkovi před sebou. Začíná honička. Býk se žene za matadorem kolem celé arény, podél silných mříží. V mezerách mezi nimi trčí končetiny nedočkavých diváků, kteří rychle mizí, když se divoký tur s běsem v očích přiblíží. 

 

Vstupujeme do arény, abychom okusili bok po boku s místními pravou chuť býčích zápasů. Oléé! Včas uskočíme před rozběhlým divokým zvířetem do bezpečí mříží.

 

"Tak to bylo fakt těsný!" pronesla Lucka. Na rozvášněný dav dopadají ledové kapky, ale jeho zápal neuhasí. Stejně už znavené zvíře zahánějí zpět a lidé se postupně rozcházejí. 

 

"Jaký na to máš názor?" zeptal jsem se Tra My.

 

"Zanechalo to ve mně smíšené dojmy. Na jednu stranu chápu, proč to lidé dělají. Pro ten pocit vášně, adrenalinu a nebezpečí. Na druhou stranu mi je pohled na trpící zvíře proti srsti," odpověděla mi.

 

To byl ale jen začátek dlouhého sobotního večera. Míříme ještě na společný průvod Maurů a křesťanů. A vy pojďte při příštím pokračování s námi...

 

 

 

(Martin Š., Lucie K. a Tra My z 5.A)

 

 

 

Emotivní reportáž našich studentů přibližuje čtenářům textu španělský zvyk, při kterém jednotlivé farmy předvádějí své nejlepší chovné býky, kteří jsou za své pobíhání v aréně hodnoceni komisí. Nejde tedy o koridu v pravém slova smyslu, ba naopak. Býk má jen projevit svou nepoddajnou povahu, ale nesmí mu nikdo fyzicky ublížit. "Srdnatí" kolemstojící se snaží býka vyprovokovat k co největší aktivitě. Aby nakonec nasupené zvíře arénu opustilo, je k němu vpuštěna kráva - při pohledu na ni býk odcupitá jako beránek :-).

 

Již ve čtvrtek 13. 9. nasedlo 16 studentů gymnázia do sladce růžového autobusu s vidinou španělského pobřeží Pomerančového květu na konci cesty... cesty dlouhé víc jak 2OOO km. Vyjeli jsme na noc a rozhodně jsme si nedokázali reálně představit, jak nám sezení při přejezdu přes celé Německo a značnou část Francie bude postupně nepříjemné. Přesto jsme noc přestáli a byli jsme odměněni devítihodinovou pauzou ve francouzském přístavním městě Séte za nádherného počasí. Skalnaté pobřeží, pláž s mnoha úlomky mušlí, předražená točená zmrzlina, netradiční hřbitov, majestátní maják, ruch přímořských uliček, majestátnost zámořských lodí - to vše jsme si přehrávali v paměti, než jsme se opět stulili na svých sedadlech autobusu. Druhá noc korunovaná sobotním brzkým ranním příjezdem do Peňíscoly, středověkého městečka s templářským hradem v historickém centru. K tomu zataženo, ba deštivo, nakonec i bouřlivo... 

 

 

M. Halíková (pokr. příště - bude v kompetenci studentů)

 

 

 

 

 

Omlouváme se všem uživatelům Bakalářů - zatím se po povinném zásahu v souvislosti se zákonem na ochranu osobních údajů nepodařilo odstranit následně vzniklou poruchu. Tým techniků na jejím odstranění pracuje.

 

Děkujeme za pochopení.

Vedení školy

Vážení zákonní zástupci, 

omluvte prosím poruchu na Bakalářích. Na jejím odstranění pracujeme. Přístup do klasifikace by měl být zprovozněn dnes ve večerních hodinách.

 

Děkujeme za pochopení.

Vedení školy

Milí studenti,

 

červenec a srpen jsou za námi, ba i za vámi, a tak se těšíme na poprázdninové setkání.

 

Očekáváme vás v pondělí 3. září jako obyčejně nejpozději v 7.55 hod. Ve škole strávíte se svým třídním učitelem dvě vyučovací hodiny. Přezuvky a psací potřeby s sebou.

 

Nově nastupující žáci budou čekat před hlavním vchodem na svoji třídní učitelku Mgr. Volkovou. Pro vás máme připraveny učebnice, proto dorazte s batohem. Určitě nezapomeňte přezuvky, psací potřeby a vysvědčení ze 7. třídy. I vy strávíte na gymnáziu dvě vyučovací hodiny.

 

Přeji vykročení správnou nohou a s dobrou náladou!

 

Mgr. M. Halíková