Gymnázium, Tachov

 

Do Německa jsme se vypravili již v úterý odpoledne s nemalou nervozitou, co nás bude čekat. Do místa našeho ubytování, městečka Trausnitz, jsme se dostali autobusem, který jsme sdíleli se skupinou z Polska. Po seznámení s nimi a organizátory jsme se ubytovali a čekali na příjezd dalších skupin. Celkem se nás sešlo 44 lidí z 8 zemí světa, a to z České republiky, Francie, Ukrajiny, Německa, Maďarska, Polska, Itálie a Izraele.  Po večeři jsme si zahráli seznamovací hry, dozvěděli jsme se něco o programu a potom šli na kutě.

 

I když nám počasí moc nepřálo, druhý den jsme se vydali do KZ-Gedenkstätte Flossenbürg, kde jsme byli rozděleni do skupin. Nejprve jsme si povídali o lidech, kteří zde byli vězněni. Po obědě jsme byli provedeni táborem, někteří z nás se i podívali k blízkému kamenolomu, kde museli vězni těžit žulu. Poté následovala večeře a přesun zpět do Trausnitzu.

 

Následující den jsme se opět vydali do Flossenbürgu, kde jsme po celé dopoledne měli možnost prohlédnout si sami tábor i expozice vystavené v budově bývalé kuchyně a prádelny.  Po obědě jsme se opět rozdělili do skupin a představili si navzájem památníky druhé světové války a nacismu v našem okolí a debatovali nad tím, jak se vzpomíná na oběti a jak se vlastně učí o celé druhé světové válce v ostatních zemích. A pak už byl čas večeře, po níž jsme se nevypravili do hostelu, ale na bowling do nepříliš vzdáleného Weidenu. Tam jsme si užili spoustu zábavy a po návratu do Trausnitzu jsme padli vyčerpaní do postelí.

 

V pátek jsme se s úderem 9. hodiny vydali na výlet do jednoho z nejkrásnějších měst Bavorska – Řezna. Tam někteří z nás absolvovali pravou bavorskou snídani, jiní zvolili malou individuální prohlídku města. Okolo jedné hodiny jsme se sešli u majestátní katedrály a rozdělili jsme se na skupiny, kterým byl přidělen průvodce. Řezno je opravdu nádherné město s úžasnou a dlouhou historií. Jeho návštěva stála za to a odjížděli jsme s pocitem, že se sem  musíme ještě určitě vrátit.

 

V sobotu jsme se opět odebrali do Flossenbürgu, kde jsme se měli sejít s těmi, kteří přežili koncentrační tábor Flossenbürg. Tito bývalí vězni byli z celé Evropy, a proto jsme se mohli rozdělit do menších skupin podle jazyků, kterými tito přeživší mluvili. My jsme se přidali ke skupině hovořící anglicky, které vyprávěl pan Martin Hecht původem z Rumunska.  Jeho vyprávění pro mne bylo opravdu silné. Pan Hecht má můj nesmírný obdiv za to, že o tom, co se mu stalo, dokáže mluvit. Později po obědě se většina z nás vydala i za deštivého počasí na výstup ke zřícenině hradu Flossenbürg. Zbytek zůstal uvnitř v teple s čajem a sušenkou. Po návratu zbytku skupiny jsme se opět vydali do Weidenu, kde nás čekala recepce s přeživšími, která byla součástí oslav připomínání 72. výročí osvobození tábora. Po recepci jsme se vypravili zpět do hostelu, kde jsme společně s Izraelci oslavili začátek Šabatu a pak jsme si šli lehnout.

 

V neděli na nás čekala možnost se v areálu koncentračního tábora účastnit mše nebo kaddiše a po obědě následovala oficiální vzpomínková akce, na které i někteří z nás měli možnost promluvit ve svém mateřském jazyce. Potom následovalo pokládání věnců na prostranství národů, kterého jsme se také zúčastnili. Po skončení akce jsme se vrátili do hostelu, následovala večeře a po večeři jsme se sešli na poslední večer před odjezdem. Zrekapitulovali jsme si náš pobyt, zahráli hry a pak někteří, spíše většina z nás, zůstali vzhůru a povídali si až do rána.

 

Pondělní odjezd byl plný slz a vyměňování kontaktů. Za ten týden jsme k sobě dost přilnuli a myslím si, že se určitě ještě někdy sejdeme. Tento týden byl pro mě jeden z nejlepších v životě a to, co jsem se dozvěděla a co jsem zde prožila, už nikdy nezapomenu.

 

Kateřina Moravcová, studentka 4. ročníku Gymnázia, Tachov

 

• < Předchozí
• Další >