Rozhovor s absolventkou našeho gymnázia o její práci mezi dobrovolníky
- Podrobnosti
- 5. květen 2017
„Tohle všechno je jenom start“
aneb rozhovor na téma dobrovolnictví s Anetou Sklenářovou, vítězkou soutěže Hledá se LEADr., absolventkou našeho gymnázia a studentkou na katedře sociologie ZČU v Plzni.
Co podle tebe znamená pojem dobrovolnictví a co to obnáší?
Pro mě je dobrovolnictví čin, kdy si člověk ubere kousek ze svého života, ze svého volného času, a ten kousek, i kdyby hodinku týdně, věnuje někomu jinému, aniž by z toho měl nějaký profit, peníze.
Jak ses dostala k šíření dobrovolnictví, byla jsi sama dobrovolníkem?
Vždycky jsem chtěla udělat nějaký projekt, kde bych řešila určitý problém, a ve škole jsme zrovna dostali zadání projektu na téma stáří. Učitelé nás vedou k tomu, že pokud děláme nějaký kvalitativní výzkum, tak bychom se měli nějak odvděčit tomu místu, kde jsme byli, pozorovali ty lidi, otravovali je a tak (smích). Díky tomu jsem se rozhodla, že seniorům v domovech důchodců pomůžu a pokusím se vytvořit projekt, který by vyřešil aspoň nějaké problémy, se kterými se tam potýkají. S tímhle nápadem jsem se přihlásila do soutěže Hledá se LEADr., kterou jsem vyhrála, takže už z toho nešlo ven (smích). Dobrovolníkem jsem nebyla. Byla jsem 6 let na gymplu a nedělala jsem vůbec nic, přitom jsem mohla, měla jsem čas, což mě doteď mrzí.
V čem spočívala soutěž Hledá se LEADr.?
V soutěži Hledá se LEADr. se hledají mladí aktivní lidé se snahou vyburcovat mladou generaci, aby z nich vyrostli občané, kteří budou jednou vést náš stát. Každý přijde s nějakým svým originálním nápadem, projektem, který se v průběhu pěti kol učí zpracovat, promyslet do detailů a prezentovat.
Podstatou tvého projektu bylo dobrovolnictví v domově důchodců?
Ano, můj projekt spočíval v tom, že mladí lidé by měli být pomocnou rukou sociálních pracovnic a zdravotních sester, pracujících v tomto sektoru. Zaměstnanců v těchto sekcích je velmi málo a nemají čas na věci „navíc“, protože jich je bohužel často málo i na úplně základní věci a potřeby lidí v těchto zařízeních. Počítala jsem i s finanční odměnou za výhru v této soutěži a stále hledám, kam peníze poputují.
Setkala ses s ohlasem na svůj nápad?
Bohužel se stále vyskytují lidé, kteří dobrovolnickým aktivitám nevěří a bojí se jich, což je i jeden z důvodů, proč jsem se ještě nerozhodla, jak peníze ze soutěže využiji a kam je věnuji, protože chci, aby opravdu přímo pomohly a zkvalitnily život v domově. Je to těžké, protože občas se i v oboru sociálních služeb setkávám s lidmi, kteří dobrovolnictví nepochopili a vidí v něm nějakou hrozbu. Neví, že až budeme staří my, tak se o nás někdo bude muset postarat. Navíc si myslím, že je pro středoškoláka velmi dobré pochopit, že ne všechno je za peníze.
Vidíš tedy přínos dobrovolnictví i pro mladé lidi?
Rozhodně. Například když půjdou mladí nebo studenti na pracovní pohovor, ať už po dokončení VŠ nebo při studiu na SŠ, dobrovolnické aktivity mohou být velkým přínosem v jejich hodnocení, protože zaměstnavatelé chtějí vědět, že nějak pracovali. Ať už jde o práci placenou, nebo neplacenou. Rozvíjíš při ní jen sebe samotnou, svou osobnost, schopnost komunikace, a při dobrovolnictví ještě ke všemu pomůžeš lidem okolo sebe. Navíc třeba pronikneš do nového kolektivu lidí, spřátelíš se či získáš nový náhled na věci.
Myslíš, že postoj k dobrovolnictví je v ČR horší než v zahraničí?
Určitě. Přijde mi, že česká společnost to ještě úplně nezná, nepřijímá a nechápe. Vím, že v jiných zemích je to jinak, například v Anglii musíš k tomu, abys mohl nastoupit na školu spojenou se sociálními tématy, splnit půl roku dobrovolnictví. Například číst knížky v nemocnicích, seniorům. Požadují, abys měl vědomosti, nejen to, co vtloukají do hlav učitelé, co si přečteš v učebnicích, ale taky potřebují, abys byl , „úplný“ člověk a student, čehož dosáhneš, pokud si zkusíš nezištnou pomoc. Je škoda, že tímhle způsobem nefunguje i české školství.
Nebojím se pomáhat, ale bojím se starých lidí, co dál?
Tohle je podle mě jedna z věcí, která od dobrovolné práce mladé lidi odrazuje. Je ze zákona zakázáno tobě jako dobrovolníkovi se starým člověkem manipulovat, nikdo to po tobě chtít nebude. Lidé se děsí prostor, jako jsou právě nemocnice nebo domovy důchodců, protože mají pocit, že budou muset do přímého kontaktu s tím člověkem. To je důvod, proč se s místními dobrovolníky nejdřív bavím, co by se jim líbilo dělat, a naopak, jestli chtějí seniorům číst, nebo si s nimi popovídat, zda chtějí být sami, nebo po dvojicích s kamarády či ve skupince. Popřípadě jestli mají nějaký jiný nápad, momentálně mám skupinu slečen, které chtějí důchodcům zpívat. Tohle všechno má být na dobrovolníkovi, on by si měl stanovovat, co a jak bude dělat, aby to jemu samotnému vyhovovalo. Protože neplatím dobrovolníkům penězi, jediné, co se snažím jim dát, je podpora, úcta a velký dík za to, co dělají, i když se občas bojím, že kvůli občasné lidské neznalosti či nepřístupnosti se jim toho od ostatních nedostává, což bych chtěla změnit.
Je např. zmíněné docházení do domova důchodců časově náročné?
Je to na dobrovolníkovi samotném. Když o sobě víš, že nejsi schopný chodit každý týden číst knížky, fajn, můžeme udělat koncert, nějaký projekt nebo akci, ty nám budeš půl roku pomáhat s přípravou a pak budeš mít zase volno. Stačí jen chtít.
Co bys řekla závěrem?
Bylo by super, kdyby se lidé přestali bát, protože dobrovolnictví může pozvednout úroveň a kvalitu nejen života seniorů, ale i zařízení v této sféře. V inovativním a moderním prostředí, kde mladí pomáhají starým, jsou nápomocni ošetřovatelkám a pečovatelkám, je určitě lepší pracovat. Rozhodně půjdu radši pracovat tam, kde to žije, kde se modernizuje a vyvíjí. My jsme sice hovořili hlavně o domově důchodců, ale dobrovolnictví nespočívá jen v tom. Jde o aktivity v různých oblastech; skutečnost, že nechcete být v kontaktu se starými lidmi, neznamená, že se nemůžete stát dobrovolníkem. Dá se vymyslet spousta věcí, stačí mě kontaktovat, ozvat se a dát vědět. Jakmile se sejde parta, je nás slyšet, peníze se dají sehnat a spousta věcí se dá zorganizovat. Tohle všechno je jenom start, takže pokud máte nápad, jak a kde začít pomáhat, tak se mi ozvěte.
Pokud se chcete přidat, máte nápad, jak pomáhat, nebo kde se aktivně zapojit, napište na:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon: 720 070 550; Fb: Anet Sklenářová