Španělská odysea pokračuje
- Podrobnosti
- 19. září 2018
Potemnělé nebe. Studený déšť. Hluk. Řev. Jsme vláčeni lidskou masou po rozbahněné cestě k býčí aréně. Před očima se nám otevírá zvláštní pohled. Vše naruby. Lidé v kleci místo zvířat.
Celí mokří se dostáváme do klece pod tribunou. V aréně už pobíhá první běsnící býk. Mohutné zvíře s pěnou u huby stojí uprostřed arény. Rohy nebezpečně namířené proti mladíkovi před sebou. Začíná honička. Býk se žene za matadorem kolem celé arény, podél silných mříží. V mezerách mezi nimi trčí končetiny nedočkavých diváků, kteří rychle mizí, když se divoký tur s běsem v očích přiblíží.
Vstupujeme do arény, abychom okusili bok po boku s místními pravou chuť býčích zápasů. Oléé! Včas uskočíme před rozběhlým divokým zvířetem do bezpečí mříží.
"Tak to bylo fakt těsný!" pronesla Lucka. Na rozvášněný dav dopadají ledové kapky, ale jeho zápal neuhasí. Stejně už znavené zvíře zahánějí zpět a lidé se postupně rozcházejí.
"Jaký na to máš názor?" zeptal jsem se Tra My.
"Zanechalo to ve mně smíšené dojmy. Na jednu stranu chápu, proč to lidé dělají. Pro ten pocit vášně, adrenalinu a nebezpečí. Na druhou stranu mi je pohled na trpící zvíře proti srsti," odpověděla mi.
To byl ale jen začátek dlouhého sobotního večera. Míříme ještě na společný průvod Maurů a křesťanů. A vy pojďte při příštím pokračování s námi...
(Martin Š., Lucie K. a Tra My z 5.A)
Emotivní reportáž našich studentů přibližuje čtenářům textu španělský zvyk, při kterém jednotlivé farmy předvádějí své nejlepší chovné býky, kteří jsou za své pobíhání v aréně hodnoceni komisí. Nejde tedy o koridu v pravém slova smyslu, ba naopak. Býk má jen projevit svou nepoddajnou povahu, ale nesmí mu nikdo fyzicky ublížit. "Srdnatí" kolemstojící se snaží býka vyprovokovat k co největší aktivitě. Aby nakonec nasupené zvíře arénu opustilo, je k němu vpuštěna kráva - při pohledu na ni býk odcupitá jako beránek :-).
