Slovensko očima Adama
- Podrobnosti
- 23. květen 2018
Výměnný pobyt na Slovensku
Z mých vlastních zkušeností se mi zdá, že většina lidí u nás i na gymplu vidí Slovensko jako slabšího, ošklivějšího a chudšího bratříčka Česka. Všichni, co jste doteď souhlasili, se styďte. Po naší návštěvě západní části Slovenska (Dubnica nad Váhom, okres Trenčín + Bratislava) bych se tam s radostí přestěhoval. Napíšu vám toho víc, ale pro vás, co nechcete dlouze číst: ženy jsou zde krásnější, muži upravenější, města čistější, děti vychovanější a zdá se, že lidi jsou tady celkově šťastnější…
Člověk by si myslel, že krajina se nemůže moc lišit, ale Slovensko je kopcovitější (to je samozřejmě způsobené výskytem hor v oblasti). Krajina byla spíš zalesněná - jako stvořená pro milovníky přírody.
Teď už k průběhu výletu. Po příjezdu asi v 18:30 jsme se rozdělili mezi hostitele a jeli jsme k nim domů. V den příjezdu se toho moc nestalo, po 12hodinové cestě se vám nechce nikam chodit, a tak se věci začaly dít až druhý den.
V úterý byly na hlavním programu prezentace žáků gymnázia v Dubnici. Prezentace byly povedené a ti lidé o tom, co prezentovali, skutečně něco věděli. Následovala hodina ve třídě našeho „hostitele", oběd a nějaký odpolední program (však to znáte). Poté jsem procházel městem, pozoroval lidi a hledal nějaké rozdíly. Na žádné jsem nenarazil, co jste čekali? No možná tam mají víc černochů.
Středa. Navštívili jsme dubnický „kaštieľ “ (ne kostel), ani nevím, jak se to píše, nebo co to je. Vypadalo to jako náš kostel, jen tam nebyli svatí, takže kostel bez svatých? Náš pan průvodce, který ani průvodcem nebyl, začal prohlídku větou: „Jsem místní historik, teď normálně piji kafe a jím buchty, snad vás úplně neunudím.“ Bohužel měl pravdu a tohle bylo to nejzajímavější, co řekl. Pak jsme jeli do Trenčína, ten hrad, co tam mají, je překrásný. Jen bych doplnil, že za celý pobyt jsme nenarazili na místo, kde by dělali špatné jídlo nebo kafe. A jedna zajímavost, pro Slováky je normální dávat si ke kebabu rýži, jo, rýži! Pro hipstery země zaslíbená.
A čtvrtek - Bratislava. Chci být politikem, udělat tuhle zemi lepší, a jestli bych vydržel v politice do pozdního věku, rozhodně bych se chtěl stát velvyslancem v Bratislavě - jako taková dovolenková práce pro politickou mrtvolu, úžasný. Bratislava je totiž krásná, čistá a i poměrně prázdná (populace cca 420 000) a oproti Praze mnohem modernější, nevěříte? Jeďte tam... Na Bratislavu jsme měli jen 5 hodin, a proto jsme měli zamluvený „vláček Přešpuráčik“ (Bratislava se dřív jmenovala Prešpurk - to je maďarsky). Past na turisty, design - hrozný kýč, ale projeli jsme s ním většinu památek Bratislavy. Všechny byly moc hezké a žádná z nich se nerozpadala tak jako u nás. Rozchod jsme měli 2 hodiny, takže většina se rozutekla do obchodů a restaurací, ale já jsem měl klidnější přístup, koupil jsem si zmrzlinu, sedl si v parku, koukal na lidi a stromy, poslouchal hudbu a musím vám říct, že ostatní byli unavení, ale já v nejlepší náladě za celý týden… Menší rada: nemusíte vidět všechno, možná právě proto, že jsem viděl tak málo, jsem byl z Bratislavy tak nadšený.
Závěrem, tohle vám nikdy neřekne, jaké Slovensko je, ale může vás to navnadit se tam jet podívat. Teď to, co se dělá vždycky: chci poděkovat našim doprovodným učitelkám, paní Bambasové i Koubkové, že zodpověděly každou moji hloupou otázku, nic nehrotily a nechaly každého, ať si výlet užije podle sebe. Dále svým spolužákům a nakonec všem hostitelským rodinám a partnerskému gymnáziu za to, že nám naši cestu umožnili. Byli jste skvělí, budeme se na vás těšit. Snad příští rok u nás.
Napsal: Adam Hemr, upravila: Eliška Lukejová, 5. ročník
