Prolezli jsme Terezín od sklepa až po půdu

 

Navzdory mrazivému únorovému počasí zorganizovaly vyučující dějepisu a němčiny exkurzi pro studenty naší školy. Společně jsme se vypravili do nejdokonalejší pevnosti své doby a pozdějšího koncentračního tábora/židovského ghetta – do Terezína.

 

Po dlouhé a vyčerpávající cestě autobusem jsme dorazili k Velké pevnosti. Po výstupu z vyhřátého autobusu nás jako pěst udeřil silný mráz. Ale ani teploty hluboko pod nulou nás neodradily od procházky útrobami pevnosti. Náš průvodce nás zavedl na místa, kam se běžně turisté nepodívají, během několika zastávek o Terezíně a jeho historii poutavě hovořil. Zhlédli jsme podzemní chodby, obranný systém i výstavu o historii pevnosti v době pruských válek… Byl to však jen zlomek připraveného programu.

 

Po náročném dopoledni jsme se museli posílit (a zahřát) v místní pizzerii. S plnými břichy jsme ve sklepě jednoho z domů trávili oběd při poutavé přednášce o židovské kultuře a o historii Terezína jakožto židovského ghetta v době 2. světové války. Poté jsme vystoupili na půdu jednoho z terezínských domů, kde jsme si mohli na zdech přečíst zprávy, jež zde před téměř 80 lety zanechali obyvatelé ghetta. Náš průvodce Terezínem, pan Lukáš Lev, se intenzivně věnuje výzkumu těchto zpráv z minulosti a pátrá po osudu těch, jejichž ruka je na zdi zanechala. Zatím se mu podařilo identifikovat čtyři z nich. Ani jeden válku nepřežil.

 

Trochu mrazivý dotek historie pak vystřídá opravdový mráz venku. Pan průvodce nás provedl náměstím i ulicemi Terezína a ukázal nám další zajímavosti ve městě, na kterém se dějiny (a nejen ty válečné) zvláštním způsobem podepsaly tak, že dodnes působí ponuře, cize a jaksi zvláštně.

 

Terezín jsme opouštěli nabiti spoustou zážitků a obohaceni o nové informace. Doufáme, že se v blízké budoucnosti vypravíme na stejně zajímavý výlet.

 

 

 

Štěpán Pelcl, 4. A